Běh událostí vykrystalizoval tak, že se přifařím k Majklovi, Zuze a Balboáčovi do auta a s nimi pojedu hned po vánocích lézt do italské oblasti Varazze. Ze začátku byl trochu chaos, kdo všechno a jak pojede, ale nakonec jsme byli čtyři. Plán byl jasný, pětadvacátého vyrazit, stavit se v Arcu a pak hurá více na jih k moři. Předpovědi slibovaly celkem slušné počasí a my trochu zrozpačitěli na zasněžené silnici 20km před Arcem. Vejškově jsme se blížili k moři a sníh mizel, vinice dala zavzpomínat na staré časy, kdy jsme zde byli pečení vaření a naladila nostalgickou náladu s níž jsme se uložili k spánku. Ráno po mrazivé noci jsem se utvrdil v potřebě nového spacáku a čekal na první paprsky slunce, které nás kolem
desáté vytáhly k snídani. Teplota na slunci nádherně rostla a s ní i chuť k lezení. Massone... ty woe kolik času já tu strávil ??? A jsem tu zase, výjezdy s Marčusama, Ráďa a Fuego, Oliváč Reinys, Mráza Underground, to všechno se mi připomínalo. Nemohl jsem se rozlézt v ničem jiném než-li v Action directu, prostě remake jak sviň, oklouzané chyty a bandasky v traverzíku pod převisem. Slunce pralo a lezlo se i bez trička, pohodičce udělal přítrž až stín a nás čekala další studená noc, další lezeckej den a přesun na jih.
Plán najít levné bydlení v okolí Varazze zkrachoval na 35 eurech za osobu na noc a ani po několika telefonátech to nevypadalo na postýlku. Na větrné hůrce, místě naší další noci, jsme již byli i s Mlhou a Peťulou. Foukalo celou noc a já s Balboáčem, protože nejsme žádný B-éčka a pozvání do auta jsme odmítli, spal venku. Majkl myslel že mu vítr převrátí auto :), skutečnost byla taková, že jsme ráno "pouze" hledali odfouknuté ponožky, obal na spacák a při té příležitosti letící bouldermatku. Na pseudo snídani jsme se přesunuli do jedné z místních oblastí vybranou v průvodci, zakoupeném již v Arcu za 25 eur.
O Varazze jsme slyšeli samou chválu, a tak jsme byli zvědavi co nás čeká. U prvních několika kamenů A-části (Druidi Alto) sektoru Potala jsme potkali první bouldristy. Moc jsme se zde na čtyřech kamenech nezdrželi a zamířili jsme do Béčka (Antro del Druidi), kde bylo kamenů více. Na první pohled paráda, na druhý už to bylo slabší. Materiál, po kterém se zde leze, je podle popisu "Metamorphic, with qualities like Serpentine, Metabasite and Metagabbro" a mně nejvíce připomínal rulu. Jemný materiál, místy šupinatý, lišty, obliny, občas díra a stupy mají oklouzávající tendence.
Jako první bouldr jsme trochu vážněji začali zkoušet traverz "Chiavi del regno 7B". Potala byla ze sektorů, které jsme ve Varazze navšívili, nejlepší a je vhodná na rozlezení a seznámení se s materiálem. V průběhu zájezdu jsme zde byli několikrát.
Pravdivě řečeno jsem po čas zájezdu na oblast dost nadával, a přirovnával ji k Petráči a podobně. Zpátky v Čechách jsem trochu vychladnul a po rozmluvě s Andreyem si uvědomil, že charakterem lezení je Varazze oproti Petráči úplně jinde. Tak nějak silově technické lezení prověřovalo celé tělo a při teplotách mezi 5-8 stupni dost hřálo. Na slunci v bezvětří byla teplota na tričko, ve větrném stínu na péřovku.
Leze se ve 160-1100 metrech nad mořem. Asi hlavní guru a otec oblasti je Christian Core a lidé kolem něj, rovnající se svojí prací a nadšením klukům z Petráče. Jeden den jsme Christiana, zejména Majkl, dost proklínali. Kluci meli už z Prahy vyhlídnutý bouldr Rampage v oblasti Futurama, která leží v 1100 metrech. Vejška udělala své, a tak jsme hledali oblast na sněhu, i když za perfektního teplíčka od slunečních paprsků. Za nadávek na Coreho a slov "To se mi ještě nestalo, abych nenašel oblast", nás Majkl odvezl do nižších poloh.
Zpátky mimo sněžnou zónu jsme navštívili sektor La Cava. Byl víkend, a tak zde bylo celkem dost místních, jedině oni parkovali ve skalách a my, respektujíc soukromou cestu a instrukce v průvodci, jsme šli od auta několik stovek metrů.
Slunce začalo zapadat a my se opět vraceli do našeho dvojhvězdného hotelu za dvacet éček za noc. To, že na pokoji hučí bomba, bylo asi normální, a tak jsme se jako účastníci zájezdu snažili nic neřešit a vařit. V ceně ubytování nás každé ráno čekala sladká snídaně, ale nebyla to žádná hitparáda, spíše hnus.
Silvestra jsme oslavili odbouchnutím šáňa před hotelem na parkáči a začali počítat minuty nového roku. Prvního jsme jeli na restday do 30km vzdáleného Finále a večer jsme si uvařili čočku.
Cestou zpět do Prahy, jsme naposled přespali ve sněhem přikryté a zamrzlé Arco vinici.
Závěr je tedy takový, že ač jsem na místě byl dost prudérní a remcající, stojí Varraze jistě za návštěvu a i já nakonec pociťuji chuť se vrátit. Byli jsme zde na silvestra a zalezli jsme si bytelně a přesto, že po celé Evropě chumelilo, lezli jsme v suchu v pěti až osmi stupních. Průvodce koupíte cestou v Arcu nebo Boulder Baru v nedaleké Savoně a nejspíš i jinde.
Další info o oblasti a aktualizace bouldrů najdete na stránkách www.infoboulder.com/varazze.php.
foto: Jarda Straka Balboa
Jirous
AIX,trénink,training,AIX Climbing Holds, High jump holds, High jump, speed climbing hold, climbing walls, lezecké chyty,lezecké stěny,chyty,stěny,AIX, umělé chyty,umělé stěny, lezení,bouldering,posilovací desky,
Celý příspěvek..
